Návštěva divadelního představení Hamlet

V úterý 10. prosince jsme vyrazili se 40 našimi studenty a dalšími pedagogy do Mahenova divadla na inscenaci Shakespearovy tragédie Hamlet. Jednalo se jako obvykle o představení večerní, abychom si užili atmosféru návštěvy divadla mezi dospělými, slavnostně oděnými do obleků a večerních šatů. Tato tragédie k nám mohla mluvit nejen češtinou herců, ale i anglickými titulky nad jevištěm, které byly dokonce v jeden čas promítány na spuštěnou oponu, když se hrálo na forbíně.

Představení nabídlo jasně vedenou základní linku, jak se s ní studenti seznamují ve škole v hodinách literatury. Mohli se seznámit s Hamletem v bravurním překladu našeho předního anglisty Martina Hilského. Naopak třebas v ostravském Divadle Petra Bezruče sáhli po civilnějším překladu Jiřího Joska. S Hamlety se nyní v naší zemi prostě roztrhl pytel, hrají ho například i v Klicperově divadle v Hradci Králové a v Národním divadle v Praze, nový překlad brněnského anglisty Filipa Krajníka hrají v inscenaci v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.

Z hereckých výkonů určitě zaslouží vyzdvihnout Ivan Dejmal v roli kralovraha Claudia. Divák si nemůže nepovšimnout, jak jsou různé vedlejší postavy ztvárněny týmž hercem (tady je potřeba pochválit výkon Zuzany Černé a Jana Grygara). I to může evokovat Shakespearovu dobu, v níž tento básník jeviště, ale především úspěšný podnikatel, působil. Potřeboval prostě herce vytěžit, aby se mu jeho angažmá vyplatilo.

S Hamletem jsme prožívali jeho konflikt s královnou matkou, pnutí mezi předstíraným šílenstvím a mužskou racionalitou, mezi zjitřenou váhavostí a tvrdou bezohledností ve vztahu k Ofélii i vlastní matce. Asi nejdynamičtější byl závěrečný souboj s Laertem, v němž jsme si mohli užít opravdu profesionální šermířský souboj.

Hamletův osud se nezadržitelně chýlí ke smrti, která si s sebou bere na onen svět nejen jeho a Poloniova mstitele Laerta, ale i strůjce královraždy Hamletova otce: matku Gertrudu a jejího milence, nového krále Claudia. Moment smrti je tak okamžikem, kdy spravedlnost dochází naplnění, jako by Shakespeare divákovi naznačoval, že jí není možné dosáhnout během krátkého lidského života. Snad proto je ústředním místem scény hrob.

Výborné představení nám zprostředkovalo jedno z mistrovských děl světového divadelního kánonu.

Foto: Bára Bachanová

(Pozn.: fotografie zveřejněny se svolením vedení Národního divadla v Brně.)